Hledám pramen Nitry

03.08.2020

Skutečný pramen

Propagovaná stavba

Ocitli jsme se manželkou na středním Slovensku, konkrétně v Bojnicích. Protože se nám, vzhledem k fyzickým možnostem a založení, jevily všechny oficiálně propagované aktivity jako nevhodné, rozhodli jsme se strávit vymezený čas návštěvami lokalit, které postrádaly barnumskou reklamu a jejím působením vyvolaný přetlak návštěvníků. Proto byl jedním z našich cílů pramen slovenské národní řeky, Nitry. Podle oficiální tiskoviny informačního střediska měl pramen vyvěrat do klasicistní stavby, jejíž fotografii bylo možno vidět pod textem.

Vydali jsme se tedy do obce Klačno, v jejímž katastru by se měla tato přírodní zajímavost nacházet. V místním supermarketu jsme se od přívětivé a sdílné pokladní dozvěděli, že musíme jet dál směrem na Žilinu, až pod Fačkovské sedlo. V levotočivé zátočině jsem si všiml na stromě červené značky, signalizující, že se nacházíme v bezprostřední blízkosti pramene. Zastavil jsem na malém parkovišťátku a vydal se pramen hledat. Nemusel jsem chodit daleko. V křoví, hned vedle značky, tekl potůček a za ním se skrývala pietně vyzdobená kaplička. Pár kroků nad kapličkou trčela ze břehu kanalizační roura a z ní vytékala voda. Pramen Nitry! Po klasicistní stavbě ani stopy, ani nic jiného, co by nějakým způsobem podtrhovalo význam národní řeky. Jen pár kroků nad rourou omšelý areál někdejší 'reštaurácie', která úpěnlivě hledá zachránce. Šel jsem se podívat kousek nad bývalou restauraci. Bylo tam však jen vyschlé kamenité koryto. Asi po třech stech metrech chůze jsem se vrátil.

Teprve na Fačkovském sedle u kávy jsem se nad věcí znovu zamyslil. Že by slovenská národní řeka pramenila z kanalizační roury se mi zdálo neuvěřitelné, protože vím, jak jsou Slováci na své národní tradice citliví. V tom průvodci stálo, že voda vyvěrá pod vrcholem Reváně, pak se několikrát ztrácí v zemi a znovu objevuje.

Zjištěné skutečnosti mě přiměly k tomu, že jsem dopil kávu a vrátil se dolů ke kapličce, rozhodnut přijít věci na kloub. Auto s manželkou jsem nechal na zmíněném parkovišťátku a vyrazil vzhůru kolem vyschlého koryta. Trekové boty jsem nechal v autě a šel naboso, jen v kristuskách. Cesta byla zpočátku sice do kopce, ale schůdná. Jen jsem si párkrát nakopl palec. Asi po kilometru jsem spatřil v korytě malý čurůček. Až potud měla tiskovina pravdu. Po chvíli se sice pramínek ztratil, ale zato byla cesta mnohem obtížnější. Prudce do kopce, kamení místy prorostlé řídkou trávou, jinak bláto a zahnívající listí. Několikrát jsem uklouzl, mokrýma nohama čvachtal v blátě, nebo malých bažinkách, skrývajících se v trávě. Mimochodem mě napadlo, co by si manželka počala, kdybych upadl a zlomil si nohu. Tyto kapitulantské představy jsem okamžitě zavrhl a zarputile pokračoval v cestě vzhůru. Několikrát jsem pocítil záblesk naděje, když jsem uviděl na stromě značku pramene, ale žádná klasicistní stavba se neobjevila a cesta se táhla dál strmě nahoru.

Po dalším kilometru, možná dvou, jsem dorazil na okraj lesa. Tam byla cesta zarubaná pokácenými smrky a za nimi, v úžlabině kryté stromy a křovím, nepatrný čurůček, který se po pěti metrech zase ztrácel. Definitivní konec byl potvrzen značkami pramene dokonce na dvou stromech. Já jsem se však s takovým vyústěním nechtěl smířit a hledal jsem dál. Obešel jsem rozlehlou horskou nivu, rozprostírající se nad lesem a došel až k turistickému rozcestníku. Jedna z cedulek s nápisem 'pramen Nitry' ukazovala nekompromisně k místu, kde jsem vyšel z lesa. Po hodině nadějí, že najdu důstojně zarámovaný pramen slovenské národní řeky, jsem se vracel dolů a do hlavy se mně vtírala neodbytná otázka: Je pramen Nitry v propagační tiskovině iluze, chiméra, nebo obyčejný marketingový podvod?