Problém Kundera

01.07.2020

V páteční příloze Lidových novin mně padl do oka hned první článek, ve kterém nějaká redaktorka Pátku zpovídala autora letošní bomby knižního trhu: Kundera - český život a doba. Se zaujetím jsem si rozhovor přečetl, pak ještě nějaké články v pátečních i sobotních lidovkách, a přestože jsem s autorem ne vždy souhlasil, rozhodl jsem se, že si knihu koupím, přečtu a napíšu recenzi. Uvědomil jsem si totiž, jaký zlom způsobily Směšné lásky v šedi propagandistických výplodů padesátých let minulého století a recenze, tento segment literární tvorby, mě docela přitahuje. Samozřejmě mimo rámec mé vlastní literární tvorby.

Večer jsem na internetu zjistil, že e-kniha je k mání, tuším za 498 Kč, ale zákazník se musí zaregistrovat, aby ještě navíc dobrovolně poskytl prodejci své osobní údaje, což považuji za nemravnou praktiku, protože ve svobodném tržním prostředí si mohu koupit co chci, aniž bych se musel registrovat u nějakého vykuka. Tištěná verze knihy byla po slevě asi za sedm set padesát korun. Jestli byla i v tomto případě nutná registrace jsem nezkoumal, protože jsem neměl zájem, aby mi takový velespis zabíral místo v knihovně.

Výše uvedené skutečnosti mě přiměly k zamyšlení, jaká pohnutka přiměla popisovače čtyři roky se přehrabovat v archívech, aby vytáhl na světlo boží všechny skutečné i domnělé poklesky jednoho z největších českých spisovatelů. Že by to dělal jen proto, aby rozčílil starého pána někde v Paříži, mi připadalo málo nosné. Na politické ani širší společenské scéně jsem také neviděl nikoho, komu by se hodil hnojopis na slavného autora. Tak zůstala pohnutka jediná a věčná. Peníze!

Na tomto místě považuji za nutné vysvětlit názvosloví, které používám k hodnocení lidí usilujících o literární projev: Spisovatel je člověk, který vymyslí námět, z něhož vyfabuluje příběh, který není otrockým popisem nějaké skutečnosti, ale zrcadlem jeho představ a postojů, zatímco popisovač předkládá čtenáři informaci bez špetky fantazie o tom, kde byl a co tam viděl, většinou v ich formě, protože ta je nejjednodušší. Nejodpudivější skupinu popisovačů tvoří ti, kteří si jako lákadlo berou veřejně známou osobu, lhostejno zda z historie, nebo současnosti. K témuž účelu se hodí i známý materiální objekt. Parazitováním na věhlasu lákadla usiluje o vlastní úspěch, ale především se chce napojit na dostatečně silný penězovod. V případě známé osoby je mu jedno, jestli použije pozitivní, nebo negativní interpretaci jeho života.

Když jsem si v hlavě promítl všechny dosud získané informace, zrušil jsem v nákupním košíku objednávku a stránku vypnul. Pochopil jsem, že jediným cílem tohoto člověka je, aby si lidé jeho knihu koupili. Právě ti, kteří tak učiní a pak obsah podle nátury buď chválí, nebo rozhořčeně odsuzují, plní jeho přání, aby byla publicita ať kladná nebo záporná co největší. Já jsem mu tu radost neudělal a knihu nekoupil. Nemá smysl dokazovat, jak činí v obsáhlém komentáři pan Zídek, že se jedná o paskvil. Jenže pro něho je to také obživa.

Také mě napadlo, že by bylo dobré zjistit, zda tento cherubín morálky, který v osmašedesáti povede dítě do školy, rád jezdí po Berlíně na kole a chodí s Rudišem na pivo, nemá také v minulosti nějaký morální poklesek, takového kostlivce ve skříni. Ať už žije člověk kdekoliv, charakterové vady se zpravidla projeví. 

Z letmého pohledu na literární dílo autora hanopisu lze usoudit, že mu šlo v první řadě o peníze. V lepším případě by jeho motivace mohla být stejná, jako u opilého Franty Sauera, když boural Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Rovněž jsem si uvědomil, že všichni, kteří si jeho knihu koupí i když ho potom kritizují, vlastně splnili jeho podnikatelský plán. To je celá moje recenze. Nekupovat!

Josef Brodil 1. července 2020