Starší články o nezávislosti

01.06.2020

22. 5. 2018 - O nezávislosti I: K přemýšlení nad pojmem 'nezávislost' mne přinutily okolnosti, provázející historii těchto stránek, které v současnosti nesou název: 'Knihy nezávislých autorů'. Po čase hledání a vnitřních půtek mě napadlo: Co je to vlastně nezávislost? Jak lze její statut jednoduše formulovat? Je nezávislost synonymem svobody? Asi ne, protože např. situaci bezdomovce určitě nelze označit jako nezávislost. Svobodu, značně relativní ve vztahu k vnějším vlivům možná má, ale jeho duše je ovládána ďáblem, který způsobil právě to bezdomovectví. Když budete zkoumat jednotlivé případy, brzy zjistíte, že všichni, co skončili na ulici, si tento stav přivodili, minimálně z části, vlastním přičiněním, alias nepřičiněním, nebo vášní, jejíž projevy jsou neslučitelné se spořádaným životem. Tak tedy, nezávislost není svoboda pod stromem, nebo u popelnic, o chlebu a vodě, v případě štěstí s krabicí podřadného vína a cigárem, ale předpokládá dostatečné hmotné zajištění a stav ducha, který umožňuje nezávislému člověku odrazit všechny pokusy o jeho ovládnutí, na jehož konci je tupé stádo, které se chová podle příkazů a doporučení těch pár mocných na tomto světě. A vidíte, najednou jsme v socializmu, nebo vrcholně rozvinutém kapitalizmu, což je z praktického hlediska totéž. Proč toto odvážné tvrzení? Protože dlouhodobé pozorování života mi jasně ukázalo, že mezi současnou svobodou a socializmem je rozdíl pouze v tom, že bohorovní komunističtí bossové mohli prosazovat stádní formy přímo, s použitím síly, kdežto dnešní vládci musí totéž dělat skrytě, takovým obloukem politických hrátek, demagogie, strašení a plošné byrokracie. Ale vraťme se k nezávislosti autorské, o kterou jde v této úvaze především. Já jsem nad významem toho pojmu vlastně začal přemýšlet až později. První impuls k založení e-shopu s knihami přišel, když jsem poznal reálnou situaci na českém knižním trhu, který je ovládán mafiím podobnými strukturami, počínaje nakladateli, přes distributory a konče knihkupci. Za minulého režimu vládla tuhá cenzura. K tomu všechny části knižního řetězce ovládal stát, potažmo Komunistická strana. Normální člověk nesměl svobodně vyjádřit svůj názor a ani k tomu neměl technické prostředky. Dnes je naprostá svoboda slova, omezená pouze platnými zákony, které zakazují šířit extrémistické názory, které ohrožují určité skupiny obyvatelstva. Na příklad rasizmus, nebo fašizmus ve své šovinistické formě. Na omezování stejně nebezpečného komunizmu už bohužel účinné zákonné prostředky nejsou. To je ovšem pěkná teorie, ale v praxi to vypadá jinak.

17. 6. 2018 - O nezávislosti II: Běžný občan nemůže veřejně vyjádřit svůj názor, protože nemá prakticky přístup k technickým prostředkům, v našem případě k řetězci výroby, distribuce a prodeje knih. S normálním člověkem se žádný nakladatel nebaví, nebo ti malí spekulanti ho chtějí okrást o poslední kalhoty, protože i u těch, tak zvaně 'slušných' článků knižního řetězce, je autor se svými potřebami až na posledním místě. V podstatě dostane až to, co zbude. Do distribuce knihu bez nakladatele nevezmou a když se vám podaří nějak první dvě překážky překonat tím, že si vydáte knihu u nakladatele za své vlastní peníze, ztroskotá vše na nezájmu knihkupce, který nakupuje výhradně u oficiálního distributora. Jestli v tom zauzlenci funguje korupce, z vlastní zkušenosti nevím, protože jsem se nikoho zkorumpovat nepokusil. Jen jsem o ní slyšel. Zato klientelizmem a přítelíčkováním je celá soustava prolezlá skrz na skrz. Placená reklama je k ničemu, stojí mnoho peněz a její poskytovatelé nenesou žádnou odpovědnost za výsledek. Stejné je to i se sociálními sítěmi, které se sice tváří, že jsou zde pro lidi, ale poté, co se seznámíte s jejich fungováním, zjistíte, že jejich konečným cílem je tvorba zisku. To ostatní jsou jen tanečky. Když jsem poznal existující stav, zdálo se mi, že mám hřiště nalajnované. Bylo to jasné. Tady jsem já a tam jsou oni. Usilovně jsem přemýšlel, jak to pojmout, aby se moje knihy dostaly ke čtenářům a jevila se mně, zapřisáhlému individualistovi, jediná možnost, shromáždit více takových lidí, jako jsem já a vyvinout tlak konfrontací s hlavním proudem knižního trhu. Přiznávám, že moje základní myšlenka byla ovlivněna přirozeným egoizmem člověka, který si uvědomuje nesmyslnost myšlenky, nabízet čtenářům jednu knihu. Nejprve jsem chtěl založit nakladatelství, které by podporovalo autory, neúspěšné v hlavním proudu. To jsem po úvaze zavrhl jako příliš velké sousto, vzhledem k mému věku a omezeným zdrojům. Tak jsem na podnět vnučky Verunky založil e-shop. Protože ona nad ničím neváhá, všechno proběhlo tak rychle, že jsem ani nestačil reagovat, nebo něco usměrňovat. Byl jsem vtažen do soukolí bleskové tvorby internetové prodejny a začal jsem se v tom plácat, jako neplavec v třímetrové hloubce. Jako základní portfolio pro svůj projekt, jak jsem vznešeně e-shop pojmenoval, jsem vzal autory, vydávající své knihy v nakladatelství Klika, jehož služby jsem využil i já a snažil se prorazit na trh. Jako původní heslo, nebo motto jsem vybral 'Knihy začínajících autorů'. Jenže začínající autor je jen poprvé a pak už není začínající, i když ho nikdo nečte. Tak tedy 'Knihy neznámých autorů'. Dokonce jsem na to udělal doménu. Záměr ztroskotal na nezájmu autorů. On ten autor ví, že je neznámý, ale tak to nechce veřejně prezentovat, protože ve skrytu duše věří, že prorazí sevření anonymity a stane se známým. Přece touha proslavit se, nebo aspoň zaujmout jiné lidi je jednou z důležitých pohnutek, které ženou, jinak normálního člověka, k literární tvorbě. Přidalo se ke mně jen pár lidí, kterým název nevadil a dost. Některá díla jsem, ke své lítosti, musel odmítnout, protože byly v textech nějaké rasistické narážky, nebo tvořené podle zásady: 'Čím útlejší, tím dražší.' Když jsem naznal, že další cesta je neprůchodná, změnil jsem filozofii i strategii záměru. Projekt jsem nazval 'Knihy nezávislých autorů' a po roce usilovné snahy jsem musel připustit, že záměr není úspěšný. Hlavním problémem opět je, nedostatek tvořících autorů, ochotných spolupracovat. Podmínky jsem dále liberalizoval a za nezávislého autora označil každého, kdo svobodně disponuje alespoň částí nákladu své knihy a je ochoten mi je dodávat přímo, bez dalších článků obchodního řetězce. Výhodou mého systému by bylo, že zákazník zaplatí méně a autor dostane více. Jenže je tam to 'by bylo'. By bylo, kdyby se to podařilo, ale ono se to nedaří. A tak mě napadla kacířská otázka: Má smysl spisovatele takto rozdělovat? Přece literatura je jednolitý celek a je lhostejno, jak vzniká. Někdo své dílo prodá nakladateli, víc se tím nezabývá, jen sleduje částky, které mu chodí na účet a vesele píše dál. Jiný tvoří doma, v totální izolaci a své výplody strká do šuflete. Možná to někdo vydá po jeho smrti a trhne na tom balík, nebo a to spíš, dílo vyvezou s ostatním herberkem na smetiště, po autorově odchodu na věčnost. Další pak vysype něco z rukávu a pak s tím jezdí po světě. Dělá barnumskou reklamu, vymýšlí autorská čtení, obsahový marketing a jiné aktivity, kterými zaplavuje informační prostor. Pak už ale nemůže solidně psát. Proto jsem se rozhodl nevytvářet bariéry a nestavět spisovatele i čtenáře do konfrontace a antagonizmu. Prostě budu nabízet právě vycházející knihy českých autorů, které mě zaujmou a ty, co mi budou dodávat knihy přímo, budu prezentovat na první straně. Pořád věřím, že to vyjde a začnu knihy prodávat, protože tady pořád stojí základní potřeba starého egoisty, prodávat vlastní knihy. Tak a od nezávislosti jsme se opět dostali k totální závislosti. Možná menší, ale každopádně bolestnější, než za opravdové totality.

31. 8. 2018 - O nezávislosti III: Po dlouhé době jsem si souvisle přečetl předchozí dva články a došel k závěru, že všechno co jsem v nich napsal, stále odpovídá mému pohledu na český knižní trh z hlediska nezávislosti autora a že vlastně ani není na dané téma moc co říci. Tak jenom doplním informace o současném vývoji. Na začátku léta jsem se plně ztotožnil s názorem, že literatura je jen jedna a proto jsem se rozhodl pro nový filozofický i grafický model stávajícího e-shopu. Otevřu prezentaci a prodej české beletrii v celé šíři a větší podporu poskytnu knihám, které obsahují příběh, nebo osobitou tvorbu. Takové ty popisovače všeho možného, bez vlastního přínosu, moc nepodporuji, ale zdařilá díla zařadím do nabídky rovněž. Nezávislé autory, tj. ty, kteří mi své knihy poskytují přímo a spolupracují při tvorbě e-shopu, nebudu vyřazovat, ale poskytnu jim maximální prostor k prezentaci.

2. 10. 2018 - Hledám správný model: Po déle jak rok trvajícím hledání formy a obsahu e-shopu KNIHY NEZÁVISLÝCH AUTORŮ jsem se propracoval ke způsobu a zaměření propagace i prodeje knih, který hodlám nadále provozovat podle následujících zásad:

  1. Projekt zaměřují výhradně na současnou českou beletrii, kterou zařazuji chronologicky tak, jak se tituly objevují na trhu. Preferuji díla, která obsahují příběh, ale nebráním se i jiným žánrům. Dbám na to, aby byl v nabídce přiměřený mix prózy, knih pro děti a poezie.

  2. V  Úvodu e-shopu propaguji nezávislé autory, tj. ty, kteří disponují alespoň částí nákladu svých knih, dodávají mi je přímo, bez zprostředkovatelů a jsou ochotni aktivně se podílet na tvorbě a propagaci projektu.

Až potud bohulibý záměr. Avšak při opětovné analýze svých postupů jsem v poslední době narazil na zásadní problém v prodeji knih. Vycházející tituly pokud nejsou v poměrně krátké době vyprodány, prosakují k prodejcům, kteří je nabízí za nesmyslně nízké ceny. Nemluvím o 'Levných knihách'. Ty fungují jako kafilérie, nebo úklidová četa, která vymetá nepotřebný odpad z trhu, a před vyřazením titulu z distribuce ho nenabízejí. Mám na mysli prodejce, kteří působí v hlavním tržním prostoru a tváří se seriózně. Domnívám se, že tento neblahý jev organizují sami distributoři, nebo jejich zaměstnanci. Z uvedeného vyplývá, že největší hráči na trhu ovládají všechna patra trhu a drobní prodejci, kteří by měli být kořením různorodosti trhu, ztrácejí jakoukoliv šanci na prodej. Vypadá to jako úspěšný oligopol a já nevím, co s tím.