Willow - Vrba

10.06.2020

Od dětství jsem toužil psát si deník. Jako milovník všeho, co vonělo historií jsem měl velkou vnitřní potřebu zachycovat události minulých dnů. V pubertě, když jsem propadl trampingu a toulání se na všechny způsoby, nahradila deník kronika z vandrů. Musím se přiznat, že všechny tyto pokusy byly více méně neúspěšné a nic z nich se do dnešní doby neuchovalo. Stejně to vše přechodem do dospělosti a pragmatického vidění světa pominulo.

Později, v podnikatelském prostředí, nahradily deník hustě popsané diáře, většinou vedené dva v souběhu. To vše skončilo kolem roku 2000 přechodem na počítače. Tyto čertovy vynálezy totiž berou člověku historii a dělají z něho inteligentní stroj. Zatímco z diáře se dá vyčíst kompletní anamnéza jeho tvůrce, z neosobních záznamů v DTB, jako jsou plány či hodnocení, nezjistíte o člověku nic. Přestože jsem si tuto neblahou skutečnost uvědomoval, mával jsem nad ní rukou, protože jsem měl jiné starosti.

Teprve po odchodu na odpočinek jsem se k myšlenkám na deník vrátil, a protože jsem se rozhodl psát, hledal jsem literární formu těchto záznamů. Úplně nejvíc mě tížilo, že jsem neměl žádnou platformu pro vyjádření svých názorů na situace a události, které se mně dotýkaly, nebo mě přímo ovlivňovaly. V práci jsem tyto problémy neměl, protože cizím lidem jsem vždycky řekl do očí, co si myslím, ale na penzi, když se vám okruh společenského styku zúží na rodinu a pár známých, to vždy nelze. Předpokládám, že to pochopí i hlasatelé nejčistší morálky.

Pod vlivem těchto okolností jsem trpěl, jako lazebník krále Lávry a stejně jako on jsem hledal vrbu, do které bych mohl vypovědět vše, co mě tížilo. Vhodný strom však nikde v okolí nebyl, tak jsem stvořil Vrbu literární a ukryl ji v počítači do změti exotických názvů složek. Aby splynula s prostředím nazval jsem ji anglickým výrazem Willow. Tam jsem pět let ukládal myšlenky, které jsem nemohl nahlas vyslovit. Poslední tři roky jsem Willow nestíhal psát, protože jsem byl plně zaměstnám, kromě běžných povinností, také literární tvorbou a budováním projektu Knihy nezávislých autorů. Až teď, při tvorbě nových literárních stránek mě napadlo, že bych mohl takto šířit svoje dosud tajné myšlenky a názory, podobně jako basista ve známé básni Karla Havlíčka Borovského, který z vrby vyřezal kolíček k base a tak pak vyzpívala do celého světa, jak se věci skutečně mají.