Zrození Sychrouna

09.06.2020

Na samém okraji lesa, pod kopcem nazývaném Sychrov, stál ztepilý smrk a z výšky svých třiceti metrů shlížel do údolí. Stál tam drahně let. Měl výhled na svažující se pole, přeťaté jen silnicí a dráhou, po níž občas prosupěl vláček jako z dětské stavebnice. Za tratí, na protilehlé strání, se táhl zase jenom les, přerušený sem tam políčkem jako dlaň a s vesničkou přikrčenou až pod horizontem. Po straně ohraničovalo pole pár šípkových keřů, mezi nimiž si malý potůček čisté pramenité vody hledal cestu do říčky, protékající údolím. Velebný klid přírody občas narušil sedlák, který v rozhalené košili oral brázdu nahoru do svahu, u paty smrku otočil spřežení a úvratí jel zase dolů.

Jednoho dne se mezi poli objevilo pár chalup, za čas z nich byla ulice, pak těch ulic bylo víc a víc, a nakonec se objevila řady bílých krabic až na úpatí hory.

Když byl osídlen dům přímo pod smrkem, objevil se Člověk a celý pozemek oplotil. Z pole se stala zahrada. Řízením osudu se smrk ocitl z okraje lesa na zahradě a s ním několik listnatých kamarádů. Tyčil se majestátně na nejvyšší terase svahovité zahrady a se smíšenými pocity hleděl na domy pod ním. Nakukoval tak zvědavě, že vrhal stín na terasu sousedního domu zrovna v době, kdy si jeho obyvatelé chtěli užívat odpoledního slunce. Požádali Člověka, aby smrk odstranil. Ten to odmítl s námitkou, že strom nesázel, a tak ho ani nebude kácet. Pak přišla obava sousedů, že je smrk příliš vysoký, při vichřici by se mohl vyvrátit a poškodit domy pod ním. K tomuto požadavku se připojila i druhá polovina vlastnické struktury domu. Sdružený tlak už Člověk neustál a s těžkým srdcem souhlasil se skácením tohoto skvostného díla přírody.

Smrku ořezali větve a pak ukusovali z kmene kratší polena, která volně padala na zem. Když zbývaly poslední tři metry kmene, zarazil Člověk další řezání. Přišlo mu jaksi líto, že strom, který tu tak dlouho stál, úplně zmizí. Nějaký čas chodil kolem zmrzačeného pahýlu, pak vzal motorovou pilu, a aniž by měl jasný plán, začal řezat. Nejprve udělal stupně, aby se mohla vnoučata cvičit v lezení a jen tak z rozmaru vymodeloval nahoře obrys hlavy. Jenže děti rychle vyšplhaly až nahoru a Člověk dostal strach, že spadnou. Proto přidělal k hlavě rohy, kterých se mohly držet. Když pak mimoděk vyřezal obličej, cítil se jako stvořitel. Vdechl kmenu nový život a poprosil ducha hory, aby ho obdařil laskavostí, dobrotou a nadhledem. Konečný výsledek se mu zdál ještě nedokonalý, a tak přidal rozpažené ruce, jaké má strážník na křižovatce. Podle hory Sychrova mu dal jméno Emil Sychroun a od té doby, jako dobrý bůžek hory, střeží svého stvořitele na každém kroku.